Moje časosběrná cesta k hypotékám:)

DĚTSTVÍ
Jako malá holka jsem chtěla být cestovatelka a spisovatelka.
Když jsem byla v posledním ročníku základní školy, musela jsem si vybrat formálně, vybrala jsem si rehabilitační sestru - to ale nakonec nedopadlo. 

PO MATURITĚ NOVÝ ZÉLAND
Po maturitě jsem položila řečnickou otázku mému přítelovi, současnému manželovi: "Kdy jindy, když ne teď?". Přesně věděl, na co se ptám a řekl, přesně co jsem chtěla slyšet: "... ale mám podmínku, odletíme co nejdál to půjde." Tehdy nebyl internet, ani cestovatelské příručky. Objednali jsme si z Německa průvodce v angličtině (já neuměla anglicky:), koupili letenky z Frankfurtu a několika dalšími lety jsme se přemístili bez dalších plánů na Nový Zéland, kde jsme šest měsíců objevovali ostrovy a spali v třídveřové Honda Civic.

PRVNÍ PRÁCE
Po příjezdu ze Zélandu jsem si sebevědomě myslela, že na mě budou v čechách stát fronty, aby mě zaměstnali. To se sice nestalo, ale dostala jsem zajímavou práci ve ŠkoFINu (Volkswagen financial services). Byla jsem pracovně spokojená, přesto dala po ca pěti letech výpověď a vrátila se do školy.

STUDIUM
Vrhla jsem se na denní studium angličtiny s cílem si dodělat státnice a konečně se domluvit i jinak než jen rukama a nohama (měli jsme na ZŠ jen ruštinu..., jj, moje doba se datuje před rokem 1989:). 

DRUHÁ PRÁCE 
Po studiu angličtiny jsem toužila pracovat někde, kde budu moct komunikovat s lidma a budu používat ´tu´ angličtinu. Hlásila jsem se v nadnárodní společnosti na úplně jinou pracovní pozici než na jakou jsem byla nakonec přijata - tehdy k mé velké radosti. Hodila jsem se jim do oddělení lidských zdrojů, a tak jsem po čase nabírala lidi, dělala projektová řízení a cestovala po celé naší vlasti. 

STUDIUM
Dávalo mi tehdy smysl, se dovzdělat, protože jsem si samozřejmě myslela, že to budu dělat napořád:) Začala jsem u práce studovat vysokou školu, Andragogiku, kterou jsem úspěšně dokončila.

BIOLOGICKÉ HODINY
Asi nejsem kariérní druh, protože zaťukaly hned dvakrát po sobě biologické hodiny, a já dvakrát během dvou let dobrovolně otěhotněla;) U té příležitosti jsem si vzpomněla, že mě přece pořád baví psát, a že přece nechci pracovat ve velkém molochu pro velkého kapitalistu..., a už jsem se do nadnárodní společnosti nikdy nevrátila. 

TŘETÍ  PRÁCE
Už při studiu Andragogiky jsem se radostně realizovala psaním humanitních diplomových prací na zakázku, přišla si na pěkné peníze. Tím jsem také hodně psala a příležitost s dalším psaním zaťukala na dveře. Přišla úplně náhodou nabídka (a to náhody neexistují:), stát se redaktorkou novin. Já to brala téměř jako holčičí sen, tu možnost zažít, jak se tvoří celé noviny, no a taky jsem měla ambici psát veřejně. Psala jsem o dění našeho regionu a za region zodpovídala i jako vedoucí redakce. Nebyla to teda moc dobře placená práce (tentokrát to byl malý kapitalista, říkali jsme mu vykořisťovatel), ale zkušenost skvělá, vydrželo mi to 3 roky.

ČTVRTÁ PRÁCE
Pobídka k této práci byl jeden z těch největších lidských mezníků. Začala jsem pracovat pro Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví. Hodnotově orientovaná práce, obohacující díky lidem, se kterými jsme měla možnost se spolupracovat a taky pro lidi, kteří byli cílovkou (duševně nemocní). Byla jsem tam najata jako projektová manžerka do konkrétního projektu, podílela se na osvětových a destimatizačních kampaních, stála zrodu sítě sociálních služeb v Karlovarském kraji, či se podílela na vzniku Modelu optimálně fungující péče pro duševně nemocné v Karlovarském kraji. V práci v nezisku jsem pomáhala pár lidem v rodině s nemovitostmi a jejich prodejem, přišlo mi tehdy super dát duši něčemu, čeho se někdo zbavuje. Zpětně to vidím jako poslíčky toho, kam šly moje další kroky a pozornost.

HYPOTÉČNÍ SPECIALISTKA
Když skončil pro mne velmi naplňující úspěšný tříletý projekt v neziskovce, který byl krásný i velmi náročný, přišlo dilema, kudy dál. Věděla jsem jen jedno, teď potřebuju jít vlastní cestou a pracovat sama na sebe. 

Můj manžel pracoval 20 let v bankách, procestoval je všechny na manažerských pozicicích. On mě přivedl na tehdy hříšnou myšlenku se specializovat na hypotéky.

Když to vyslovil poprvé, přišlo mi to absurdní. Vysvětlovala jsem mu, že přece chci každou svou činností v životě dávát přesah do společnosti, vytvářet jen ty pravé hodnoty, pomáhat, chránit... - práce v hypotékách mi tehdy tento obraz nenaplňovala. Představovala jsem si tuto práci téměř podomní prodej v podobě upoceného pojišťováka, jež má o číslo menší boty a chce vám zoufale prodat kartu do mobilu (odraz a zkušenost tehdejší doby, možná mé neznalosti). 

Všechny představy byly předsudky. V oblasti financí, jiném oboru či soukromí - každý jsme originál. A já s pokorou přijímám každého člověka tak jak je, s respektem, že žije či koná dle toho, jak nejlíp dovede.

A tak se dostala do oblasti, která by mě nikdy v minulosti nenapadla.  Rozhodla se, že do oboru financí přenesu kus sebe a budu věci dělat po svém, jako doposud, s přáním, aby mě mé jméno předcházelo.  Občas se mě někdo zeptá, proč facebook Hypotéka z bambusové zahrady. Protože zahrada i bambusy mě po celou dobu obklopují, je to můj nejoblíběnější sezónní garden office v milé společnosti naší labradorky:)